Příčná ulice (opraveno)
Uprostřed nejfrekventovanější kouzelnické ulice se objevila dívka, měla na sobě dlouhé bílé šaty a její černé rovné vlasy jí zakrývaly celá záda. Propletla se kolem-jdoucími a zamířila přímo do jediné cukrárny tady. Chybělo jí jen pár kroků. Do Příčné se přemístili smrtijedi. Krasavice jen protočila oči v sloup. „Co vy tady?“ Optala se slušně navzdory okolo prchajícím lidem. „Hm, slečinka se nebojí.“ Pronesl jeden sladce. Její koutky se zavlnily „Nemám čeho, Luciusi.“ Smrtijeda naštvalo, že ho poznala. A tak na ni poslal jednu zakázanou kletbu. Nechala paprsek dopadnout. Jejím tělem projela nepředstavitelná bolest, přesto však nevykřikla. Chvíli tiše trpěla, pak si ale vzpomněla na slova svého Mistra. „Ty máš moc vyhrát každý souboj…Vždy se svému protivníkovi dívej do očí.“ Učinila tak. Vzhlédla. Malfoy už neměl kápi a když se jejich pohledy setkaly. …
Crusiatus se obrátil proti němu. Vstala, s jejími rty si opět pohrával úsměv. Bolest, kterou nyní cítil on, byla desetkrát horší, než ta kterou cítila ona. Pak přestala, přestala ho mučit, řekla si, že tohle jako ukázka bude stačit. Lucius lapal po dechu. „Zmizte!“ nařídila smrtijedům. Ti ji ze strachu poslechli, mohlo jí být tak 16, ale ten její cruciatus, ten byl děsivý. Jen jediný smrtijed neodešel, ovšem ne proto, že by nechtěl, spíše proto že mu v tom kráska bránila. „Severusi Snape.“ Vyslovila jeho jméno. „Předej to, prosím, pánovi zla.“ Nastavila dlaň a kousek nad ní, levitoval tmavě zelený pergamen zapečetěný stříbrným hadem. Jakmile si muž psaní vzal, zmizel do Zmiozelova sídla. Dívka se obrátila k cukrárně.
XXX
Severus Snape se objevil přímo v přijímacím sále. „Severusi!“ „Pane.“ Seveus šel se skloněnou hlavou až k Pánovi všeho zla. „Můj Pane, ta dívka Vám posílá tohle.“ Poklekl. Lordu Voldemortovi se vizáž toho psaní líbila, když uchopil pergamen, tak se stříbrná pečeť ve tvaru hada vztyčila a zasyčela otázku. „Patří tento dopis tobě?“ Pán všeho zla zasyčel v odpověď. „Ano.“ Stříbrný had se mu vyšplhal na ruku, a jakmile se mu uvelebil na zápěstí, tak už se nehnul. Lord Voldemort rozvinul pergamen.
Drahý otče,
ty neznáš mě a já neznám tebe. Možná je to tak správně a možná ne. Prosím, nezlob se, ale tví Smrtijedi jsou nedisciplinovaní a drzí. Jediný z nich, který mi nepřišel takový, je Snape. Když dovolíš, udělám si z něj poštovní sovu. On bude jediný, komu svěřím své dopisy pro tebe. On bude jediný, komu budu věřit.
Tvoje dcera
Zelený pergamen Pánovi shořel v ruce. „Kdo vám nařídil zaútočit na Příčnou?“ jeho hlas nezněl příliš naštvaně, zřejmě jej dopis potěšil. Ale i přesto se nikdo neměl k odpovědi. „Zmizte.“
„Severusi.“ Vyžádal si na poslední chvíli jeho pozornost. Když zaclánějící Smrtijedi odešli, tak Pán zla máchl rukou a tak zavřel dveře. „Řekni mi, jak to probíhalo, Severusi.“ „Můj Pane, já…“ Padl na kolena. „Chci slyšet pravdu, Severusi.“ Varoval ho Pán zla. „No … víte, pane.“ ´Sakra´ nadával v duchu „Ano, Severusi?“ Pobízel jej skoro až mile. „Přemístili jsme se na Příčnou a no … vše probíhalo jako obvykle, všichni se snažili uprchnout, až na jednu dívku.“ ´Je zvědavý.´ Prolétlo Severusovi hlavou. „Vyměnila si s Malfoyem několik slov, ale naštvala ho a on na ni seslal crusiatus.“ Pán zla se mračil, ale zatím byl celkem v klidu. „Když ji mučil asi minutu, tak zvedla hlavu a podívala se Malfoyovi do očí. Nevím, jak se to stalo, neumím si to vysvětlit, ale mučící kletba se obrátila proti Malfoyovi, jenže v mnohem větší míře. Nemučila ho příliš dlouho, ale když skončila, tak všem nařídila opustit Příčnou ulici. Já tam zůstal jako jediný. Převzal jsem pro Vás ten pergamen a objevil se zde.“ „Řekl si mi všechno?“ „Ano.“ „Zmiz.“