Tři věci aneb poprask na ministerstvu (opraveno)
Už viditelná jsem se výtahem dostala na patro, kde měl Kornelius přebývat. Vešla jsem k jeho sekretářce. „Mám pár věcí na projednání a nesnese to odkladu!“ odpálkovala jsem ji a rozrazila jsem dveře do Korneliovy kanceláře.
„Korneliusi!“ Zařvala jsem, jeho sekretářka mě chtěla ještě ohlásit, ale po mém řevu si to dost rychle rozmyslela. „Tři věci,“ Počet jsem názorně ukázala na prstech, aby to řádně pochopil. „které okamžitě napravíš!“ Do kanceláře se vřítili dva bystrozoři. Postavila jsem klec s Tou krysou na zem a mávla rukou. Místo klece a krysy tam ležel tlustý muž. „Víš, kdo to je?“ Optala jsem se dosti naštvaně. „Ne.“ Pípl. „A vy?“ Obrátila jsem se na bystrozory. Jednoho z nich jsem znala- Pastorek. „Pettigrewe.“ Vydechl. „P-Pettigrewe?“ Vykoktal ministr. „Ano správně. A teď mi řekni, co to pro pana Blacka znamená?!“ Opřela jsem se dlaněmi o stůl a pohledem jsem propalovala Korneliuse.
Ministr horečnatě přemýšlel, ale na nic nepřišel. „To znamená,“ Začala jsem klidně „že je Sirius Black nevinný a ty teď zrušíš pátrání po něm a veřejně se omluvíš za těžkosti, které si mu způsobil, nemluvě o 12-ti letech v Azkabanu.“ Zase jsem řvala. Otočila jsem se zpět na bystrozory, kteří se pod mým pohledem postavili do pozoru. „Jeden z vás připraví potřebné podklady, které pan ministr podepíše, ale nejdřív, prosím, doprovoďte tu krysu do vězení.
Zase jsem se obrátila k ministrovi. „Mám zase křičet nebo víš, co si ještě zvoral a musíš to napravit?“ Optala jsem se. Kornelius rychle přikyvoval v domnění, že se mě tím rychle zbaví. „No? Jaké dvě věci nesnesou odkladu?“ „Já, Já…“ Zase koktal. Založila jsem si ruce na prosou a zvrátila jsem svůj pohled na strop. „Já tě poslouchám.“ „Já, ale já.“ Začal znovu. „Tak já ti to usnadním. Pán zla se vrátil, a ty než abys něco dělal, raději říkáš, že Brumbál a Potter jsou blázni, mohu tě ujistit, že mají všech pět pohromadě. A co to znamená?“ „O. O. O. On se vrátil?“ Obrátila jsem oči v sloup. „Ano, vrátil.“ „Ale to, to znamená…“ „ANO, TY TUPČE, TO ZNAMENÁ, ŽE SE JIM OMLUVÍŠ, A TAKY ZABEZPEČÍŠ VŠECHNO, CELÝ LONDÝN, BRADAVICE I S PRASINKAMI A TAKY TAKY AZKABAN, a to dříve, než se mozkomři vzbouří proti ministerstvu.“ Pokračovala jsem už klidněji.
„Tak třetí a doufám, že dneska poslední věc, kterou musíš napravit je?“ Otázala jsem se. Myslím, že mě ani neposlouchal, ale když jsem se nad ním vztyčila, skrčil se v křesle. „Ministerstvo se přestane plést do věcí Bradavic a ihned mi tady napíšeš odvolávací dopis pro Umbridgeovou.“ Už jsem sice neřvala, ale můj hlas byl tak chladný, že se ministrovi postavily vlasy na zátylku. Okamžitě vytáhl pergamen a něco na něj naškrábal. Následně pergamen zapečetil a třesoucí se rukou mi ho podal. „Jestli si ještě něco zvoral, tak to naprav dříve, než se opět setkáme.“ S těmito slovy jsem se obrátila a odešla vstříc aule, ze které jsem se přemístila do učebny OPČM.
„Paní náměstkyně?“ Optala jsem se slušně. Studenti se dost polekali. V učebně totiž panovalo ticho. „Ano, co si přejete?“ Zeptala se mě. Podala jsem jí dopis s ministerskou pečetí. Dolores otevřela dopis. „To, to nemůžete.“ Začala pištět „Ale mohu a vy si sbalíte svoje krámy a opustíte pozemky školy.“ „Ale.“ „Žádné ale, běžte.“ Ropucha se sice nafoukla, i přes to však opustila učebnu a šla do kabinetu. „Dobrý den, třído.“ „Dobrý den.“ Pronesli všichni sborově. „Dnes zastoupím vaši paní profesorku. Pane Malfoyi, mohla bych si na okamžik zapůjčit Vaši učebnici?“ Draco vstal a podal mi ji „Děkuji.“ Prolistovala jsem bleskově knihu a podala ji zpět jejímu majiteli se slovy. „Doufám, že se Lucius moc nezlobil.“ „Ani ne.“ Odpověděl a posadil se zpět na své místo.
„Děkuji. Když dovolíte, navrhuji se seznámit, jmenuji se Višnu Hathor Lucka Eva Gymiekis Vlček Trefil Lupin Rahl Wolff Black.“ Všichni studenti na mě vykulili oči „Jsem hrdá na každé kouzlo, které jsem kdy stvořila od obyčejné alohomory přes mnoholičný lektvar až k neverbálnímu kouzlení bez hůlky.“ Prohlédla jsem si třídu a pokračovala. „Tak třeba Vy slečno, představte se a řekněte mi, na které kouzlo, které jste dokázala, jste pyšná.“ „Hermiona Grangerová,“ Zamyslela se. „bohužel mě nenapadá kouzlo, o kterém bych mohla říct, že jsem na něj pyšná.“ „To je v pořádku, slečno Grangerová. Děkuji.“ I ostatní studenti se mi představili a prozradili mi, na které kouzlo jsou hrdí, až jsem se dostala k mladíkovi, který se představil jako „Harry Potter.“ Chvilku čekal na mou reakci, ale když žádná nepřišla „Jsem pyšný na svého fyzického patrona.“ „Děkuji.“ Odvětila jsem. „A vy?“ Přešla jsem k chlapci, který se mi ještě nepředstavil „Ron, Ron Weasley.“ Pak se trochu zarazil, ne že by čekal na mou reakci na své jméno, jako pan Potter, ale nebyl si jistý, zda by měl říct to kouzlo. „Levitační kouzlo.“ Zašeptal jen tak do prostoru. Žáci se začali strašně smát, jen já a pan Potter ne. „Je na tom něco špatného?“ Otázala jsem se dost příkře. „V žádném případě.“ Ozval se Draco a hned pak zase salva smíchu, která zanikla ve zvonění.
„Pane Pottere, mohla bych s Vámi mluvit?“ Harry se obrátil ode dveří. Počkali jsme, až odejdou ostatní žáci. Pane Pottere, mohl byste mi prozradit, kdo Vás naučil vyčarovat fyzického patrona a hlavně proč?“ „Profesor Lupin, protože na mě působili mozkomoři víc než na ostatní.“ Pozvedla jsem obočí a on pokračoval. „Byli tu kvůli zabezpečení školy před Siriusem Blackem.“ „Vy jste, ale tvrdil, že je Pan Black nevinný. Jste téhož názoru stále?“ „Ano.“ „V tom případě napište svému kmotrovi, že jej pozdravuje jeho neteř, a také ať se nediví, když bude v zítřejších novinách prohlášen za nevinného.“ Díval se na mne s otevřenými ústy. „Jsem dcerou Reguluse Blacka.“ Usmála jsem se. „Pane Pottere, mohl byste mě doprovodit do Velké síně? Obávám se, že bych tam netrefila.“ Harry se na mě usmál a gentlemansky mi nabídl rámě, já ho přijala a šli jsme vstříc obědu a hlavně řediteli školy, Albusu Brumbálovi.
Narazili jsme na Dolores Umbridgeovou a to ve vstupní hale. „Dolores, já myslela, že jsem se vyjádřila jasně!“ pronesla jsem dost hlasitě, až se za mým hlasem každý otočil. Uvolnila jsem svou ruku od pana Pottera. „Okamžitě opusťte pozemky školy, jestli ne, nechám vás deportovat na Swalbard či Hořící pláně.“ Dolores se beze slova otočila a vyšla hlavním vchodem ven. „Slečno, vy mě překvapujete.“ Slyšela jsem za mnou hlas pana ředitele „Brumbále,“ Uklonila jsem se. „doufám, že se nezlobíte, když jsem si dovolila vyrazit vaši profesorku OPČM.“ „Řekněme, že mi to pranic nevadí.“ „Pane řediteli, mohla bych s Vámi mluvit o samotě?“ Stoupali jsme po schodech a já si ještě vzpomněla. „Pane Pottere,“ Obrátila jsem se. „ruším všechna nařízení a všechny zákazy, takže se běžte proletět.“ S těmito slovy k Harrymu přiletělo jeho koště. „A, Harry, nezapomeň pozdravovat strýčka.“ Pak jsem pokračovala v chůzi za ředitelem. Když jsme se posadili v ředitelně, přiletěl ke mně Fawkes a něco kvapně štěbetal. Pohladila jsem ho. „Pane řediteli, dnes jsem se stavila za panem ministrem a dohodli jsme se na tom, že se Vám a panu Potterovi omluví za to, že Vám nevěřil, když jste tvrdili, že se Pán Zla vrátil. Také jsem ho požádala, aby se ministerstvo nadále nevměšovalo do záležitostí Bradavic. A poslední věc, kterou jste už možná slyšel, od člena vašeho Řádu, a to o zproštění viny Siriuse Blacka.“ „Jak jste to dokázala?“ Vydechl. „Pan ministr je typ člověka, kterého musíte ihned zaujmout, aby vám vůbec věnoval pozornost. Mě se to podařilo.“ Usmála jsem se, když jsem si vzpomněla na svůj rozhovor s Korneliusem. „Když budete něco potřebovat, tak mi dejte vědět.“ Odnesla jsem Fawkese na bidýlko, a pak jsem se s úklonou přemístila.