Nový profesor OPČM (opraveno)
7. kapitola
Harry seděl u snídaně jako mátoha. A to měl před sebou ty nejhorší možné hodiny OPČM a Lektavary. Ještě, že je zítra sobota. „Dneska s tebou zůstanu.“ Zazněl mu v hlavě hlas jeho sestřičky. Překvapeně se začal okolo sebe rozlížet. „Nejsem v místnosti.“ „A kde si?" Zeptal se v duchu. „Na pozemcích školy.“ „Harry, měli bychom jít, jinak přijdem pozdě.“ Pronesla Hermiona, která seděla hned vedle. „Jo, jasně.“ I s Ronem vstali a odebrali se do učebny OPČM. „Doufám, že dneska bude procvičovací hodina.“ Prozradila bráškovi. „Nebude.“ Řekla zase v duchu. „Jak to víš? Tys tuhle hodinu plánoval nebo co?“ „Ne, ale ...“ Víc už neřekl, protože do třídy vešla Dolores Umbridgeová. „Dobrý den, třído.“ „Dobrý den, paní profesorko.“ Ozvlao se sborově. „Vezměte si učebnici a opište z desáté kapitoly 1. odstavec tolikrát, dokud si jej nevštípíte.“ „Co?“ Nechápala Blacková. „Vy celý tři měsíce opisujete?“ Ptala se „Ano.“ Myslel si zase odpověď. „ No tak to tedy ne. Omluv mě na okamžik.“ Ani ne za minutu někdo klepal na dveře. „Dále.“ Zaznělo od profesorky. Do místnosti vešla vysoká osoba v černém plášti s kápí. Všichni se na ni nechápavě dívali. „Paní náměstkyně, mohla byste jít s se mnou?“ „Promiňte, ale mám hodinu.“ Opáčila. „Nezdržím Vás dlouho.“ čeno-pláštnice došla až k náměstkyni Umbridgeové a ta prostě zmizela. „Dobrý den, třído, Obrátila se čelem ke studentům. „Dnes u vás 5. ročníků převezmu tuto dvouhodinovku.“ „Co se stalo s profesorkou Umbridgeovou?“ Zazněla otázka od zmiozelského chlapce. „Řekněme, že byla panem ministrem povolána řešit neodkladné záležitosti.“ „Vy jste z ministerstva?“ Zeptal se jeden nebelvír. „Vypadám na to, pane Thomasi?“ Kráska si sundala plášť. „Slečno Grangerová, nechte, prosím, třidu utvořit dvojice a procvičujte odzbrojovací zaklínadlo.“ Před Blackovou se zjevila kartička, dotkla se jí a zmizela do kanceláře sekretářky ministra kouzel.
XXX
„Právě jsem vás chtěla začít shánět.“ Usmála se sekretářka „Dobré, můžu dovnitř?“ ukázala kráska na dveře k Popletalovi. „Jen běžte.“ Nezletilá čarodějka oděna v bílých šatech zaklepala a vstoupila „Slečno Blacková?“ Řekl udiveně Popletal. „Ano, pane ministře?“ Potvrdila jeho slova. „Slečno, to vy jste Dolores teleportovala na ministerstvo?“ „Ano, to souhlasi.“ Přitakala. „Jak jste si to mohla dovolit.“ Začala přítomná náměstkyně kříčet. „Lehce.“ Odpověděla drze, ale dále pokračovala „Pane ministře, dal jste mi své slovo, že mi budete věřit. Stačily mi dvě minuty z hodiny OPČM tady profesorky Umbridgeové a byla jsem naprosto zklamána. Vzhledem k faktu, že se Pán Zla vrátil a žáci pouze opisují učebnici! Pane ministře, to se na mě nemůžete zlobit, ale to je naprosto nevhodný přístup.“ Popletal se chtěl nejspíš bránit proti jejím tvrzením, ale nepustila ho ke slovu. „Jestli mermomocí chcete mít někoho v Bradavicích, ať je to někdo, kdo ty děti něco naučí, dokáže jim to vysvětlit, ukázat na příkladu. Prostě někoho ochotného.“ Kassandra se Korneliusu Osvaldovi Popletalovi dívala zpříma do očí. „Děkuji, slečno Blacková, promyslím to.“ Kráska se oběma uklonila a vrátila se k sekretářce. Omlouvám se, nemám čas na povídání. Brzy nashledanou. Sněhobílá kartička ji přenesla zpět do učebny.
XXX
Kassandra stála na schodech z kabinetu prof. OPČM do učebny a pozorovala Hermionu Grangerovou, jak se pokouší naučit Nevila Longbottoma odzbrojovací kouzlo. Upravovala mu postoj, dávala mu nějaké rady. Pak ustoupila a nechala to na Nevilovi. Ten řekl „Expeliarmus.“ Ale nic se nestalo. Zmiozelští se začali pošklebovat. „Tak to by stačilo. Pane Longbottome.“ Kassandra došla až ke slečně Pattilové, která stála, jako Nevilův soupeř. Nebelvírská studentka ustoupila, tak aby se Blacková dostala přímo před Nevila a pokračovala. „Pane Longbottome, zavřete oči.“ Moc se mu nechtělo „Jen do toho.“ Nevil stál s napřaženou hůlkou a zavřenýma oběma očima. „Pane Longbottome, představte si, že jste se dostal do prekérní situace.“ „V tý je každou chvíli.“ Přerušil ji kdosi. „Odebírám deset bodů Zmiozelu, pane Malfoyi.“ Nenechala Nevila ztratit koncentraci „Není důležité jak, pane Longbottome, třeba jste se dotkl nějakého neregistrovaného přenášedla, ale skutečnost je taková, že jste se z bezpečí hradu dostal na nějaké pole. A před vámi stojí smritjed. Oba ve stejný okamžik vytasíte hůlky. „Kassandra vytáhla svoji hůlku. „Máte jedinou monžost, pane Longbottome. Odzbrojit nebo být odzbrojen.“ Na tři vteřiny bylo ticho, to však protrhlo Nevilovo zaklínadlo „Expeliarmus.“ Teď už Longbottom neměl zavřené oči, teď pozoroval hůlku té dívky v bílých šatech, jak pod vlivem kouzla plachtí k němu.
Všichni se na Nevila a hůlku té dívky dívali nevěřícně, takže se rozprostíralo hrobové ticho. „Výtečně.“ Pak se ozvalo zaklepání. „Vstupte..“ Vyzvala Kassandra narušitele, nyní už její hodiny. Do učebny vešli tři muži. První byl ten stříbro-vousý dědula, který s ní před časem mluvil na Příčné. Pak ministr kouzel osobně a za ním v závěsu nějkaý bystrozor, byl to Kyngsley. „Á výborně, slečno Blacková, jsem rád, že jsme Vás našli tak rychle.“ Spustil Popletal. „Potřeboval jste něco, pane ministře?“ Optala se slušně. „Víte, slečno, přemýšlel jsem o našem dnešním rozhovoru a rozhodl jsem se, že máte nejspíš pravdu, proto Dolores nahradí tady pan Kyngsley.“ Kassandra předstírala, že si Kyngslyho prohlíží. „Domnívám se, že jestli bude mít dostatek trpělivosti, bude pan Kyngsly správná náhrada za paní náměstkyni.“ Volila šikovně slova.
„Jsem rád, že se mnou souhlasíte, ovšem vznikl tím jistý problém.“ „A to?“ Dotazovala se. „Kyngsly pracoval na polapení známého smrtijeda Siriuse Blacka.“ Kassandra na něj hleděla, jako tele na nový vrata, a tak Popletal pokračoval. „Domníval jsem se, že byste mohla znát nějaké, rodinné vyhledávací kouzlo, které by tohoto nebezpečného vraha mohlo lokalizovat.“ Díval se na ni s nadějí v očích. „Sirius? Vrahem? Smrtijedem?“ Dostala nevěřícně ze sebe. „Pane ministře, jste si jistý, že mluvíte o mém bratrovi?“ „Bratrovi?“ Pozvedl obočí Popletal. „Mluvím o Siriusu Blackovi nejstarším synovi Eleanor Blackové a Arthura Blacka. „To není možné, tomu prostě nevěřím.“ Pronesla potichu. „Je to tak.“ Ujišťoval ji Kornelius. „Dovolíte mi rituál z černé magie, abych si ověřila správnost Vašich informací, pane Ministře?“ „A jste si jistá zda tento rituál zvládnete?“ „Naprosto.“ Odvětila s ledovým klidem. „Pak se ujistěte.“ Svolil.
Kassandra vyčarovala 5 černých svící, které tvořili kruh. „Všichni z kruhu.“ Zavelela, postupně rozžehla všechny svíce. Kruh měl něco kolem dvou a půl metru v průměru. Rozhlédla se po okoloních studentech a řekla. „Dívejte se a učte se.“ Znovu se obrátila čelem ke kruhu. „Slova musí být od srdce a musí směřovat k mrtvému, kterého chcete vyvolat. Vyvolejte jen toho, komu věříte, že Vám řekne pravdu, nebo toho u koho poznáte, že lže.“
Pak rozpřáhla ruce. „Buď zdráv, vznešený!“ Zakřičela. Okolo ní se prohnal vítr, ale plamínky na svíčkách nezhasly. „Potřebuji tvé vedení.“ Řekla již klidnějším hlasem. Před ní se objevila postava v mlze. „Kdos, že si žádáš mou přítomost.“ „Tvá věrná studentka, mistře.“ Poklekla na pravé koleno. „Čehož si žádáš, věrná?“ „Žádám odpovědi.“ „Rci ty otázky, které tvé srdce trápí.“ „Chci hovořiti o rodině své matky, vznešený.“ „Vždyť znáš pravdu.“ Povzdychl si duch. „Živí řekli, že oba mí bratři se vyskytovali, či vyskytují ve službách dědice Zmiozela.“ „To je lež!“ Vykřikl. „Jen jeden z tvých bratrů byl loajální k hadímu dědici.“ „Odpusť, mistře, nechtěla jsem tě rozhněvat.“ Omlouvala se hbitě Kassandra. „Vím o tvém plánu a chápu tvé důvody, máš mé požehnání. Ty znáš pravdu, tak neposlouchej lži.“ Dostala Kasiopea ještě poslední radu. „Děkuji, mistře, nyní je mé srdce klidné.“ „Pověz mi ještě než opět spočinu. Svítí dnes na nebi hvězdy?“ Zeptal se se smíchem. „Přímo září, můj pane.“ Odpověděla naučenou frází, a pak oheň zhasl a duch zmizel.
Kassandra vstala. „Máte mylné informace. Sirius Black nebyl, není a nikdy nebude smrtijedem.“ Řekla s očima zabodnutýma do těch Popletalových. „Tak kdo tedy zradil Potterovi a zabil Pettigrewa?“ Zeptal se vyzívavě. „Pettigrew? Myslíte toho, jenž nosí svaté jméno Petr?“ Optala se. Popletal chvíli přemýšlel, co mu to řekla, ale pak odpověděl „Ano.“ „Petr není mrtvý.“ „Cože?“ Vykřikl Popletal. „Petr Pettigrew, smrtijed pána všeho zla, strážce tajemství Potterových, není ve světě mrtvých.“ „Říkáte to tak, jako kdybyste si tím byla jistá, slečno Blacková.“ „To jsem.“ Řekla rozhodně. Němá otázka v ministrových očích byla zřejmá. „Byl na Příčný, když jsem od tamtud vyexpedovala smrtijedy. Řekla jsem Vám, pane ministře, že i kdybych Vám vyjmenovala zůčastněné smrtijedy, nevěřil byste mi.“ „Chtěl bych nějaký důkaz, slečno Blacková.“ „Chcete důkaz, máte ho mít.“ Kassandra k ministrovi přistoupila a podala mu ruku. Popletal zavřel oči.
XXX